Procházky

Většině štěňat zpočátku obojek nedáváme. Překáží jim, je nepohodlný a mohou na něj později reagovat negativně. Nešetrně tahat a škubat vodítkem je poslední věc, kterou byste měli dělat. I tady je nejkratší cesta k úspěchu pozvolné přivykání krok za krokem. Dávejte štěněti obojek v prvních dnech před jídlem nebo před vycházkou tak, aby mu příliš nepřekážel a aby na něj zapomnělo, jakmile je zaujme něco jiného. Vyberte okamžiky, kdy by si mělo štěně na obojek přivykat tak, aby byly bohaté na dojmy a zajímavé , takže si psík nežádoucí přívažek nebude vykládat jako omezení. Ponechávejte psovi obojek jenom krátkou dobu a tu postupně prodlužujte. 

Při prvních krocích na vodítku je normální, že štěně vyskakuje zvpírá se a válí, proto je raději zaujměte hrou!

Mladý pes musí mnoho běhat. Dlouhé tratě by jej však mohly zpočátku příliš unavovat. Plně zatěžovat jej můžeme teprve ve věku půl druhého roku, protože tehdy je úplně dospělý. Vycházky při kole jsou pro psa rozptýlením a možností získat nové podněty. Pes držený pouze na zahradě časem otupí. Má-li pes dostatek pravidelného a vydatného pohybu, je i v městském bytě spokojen. Dospělý ohař dokáže běžet při kole 20 km, aniž by byl unaven. Výška 150-180 cm a dálka 250-320 cm není pro něho žádnou překážkou. Přirozeně dospěje k těmto výsledkům postupně a ponenáhlu. Pro každého psa je však skákání vždy potěšením. Lépe je jít se štěnětem denně třikrát na kratší procházku, než jednou na procházku dlouhou. Při dlouhotrvající procházce se může příliš unavit, i když vsouváme chvilky odpočinku.